No to snad..

21. srpna 2017 v 7:00 | May |  Zápisník
Takže včera sem najednou prej příšlo 20 lidí. Děláte si srandu? Co tu všichni hergot děláte? A jak je možný že se sem vždycky nažene tolik lidí po tom, co zveřejnim článek? Ne, to nedává smysl, pokud si řikáte "dyť to dává smysl" ! To je jak kdyby v obchoďáku oznámili že nějakej den bude velká sleva, a všichni se tam nahrnuli přesně den po tom, co ta sleva začala, přestože nemohli mít tušení, kterej den to bude. Což znamená.. že tady nějaká krysa roznáší informace o mym zveřejňování článků! Jinak to nejni možný!

Tak.
A teď zas pudu.
Čůůs.
 

První Noel

19. srpna 2017 v 8:00 | May
Ták, skoro uběhl další měsíc a já jsem toho moc nenapsal. Netrápí mě to a nemam výčitky, ale stejně, byl bych trochu radši, kdybych měl na psaní víc času. Nebo spíš, na přemejšlení o psaní. Samotný psaní mi zas tak dlouho netrvá, ale abych mohl psát, potřebuju nejdřív kompletně zklidnit svoje myšlenky a utřídit je.. jinak řečeno, nechat klesnout zčeřenou vodu, nebo jak se to řiká, he. A to si nemůžu zas tak často dovolit.

Je ráno, čtvrt na osm. Já jsem vzhůru zhruba od pěti. Už jsem stihl vypít svůj každodenní půl litr vody, jít na záchod, províst svojí protahovací rutinu, procvičit rotátorový svaly ramen a nasnídat se.

Včera jsem poprvý v životě měl proteinovej prášek. Nebo šejk, nebo jak tomu lidi chtěj řikat. Hráškovej. A musim říct, na to jak všichni kritizujou tu chuť, neni to zlý.
I like it.

Minulej víkend bylo pár nejhezčích dní, jaký za poslední dobu pamatuju. Nevím jestli to byla sobota nebo neděle, ale odjel jsem na odpoledne do Chuchle. (občas si řikam že by to byla ideální čtvrť na usazení se a založení rodiny and shit. haha. je tam totiž klid, dětský hřiště, obrovskej les hned za rohem, do centra je to autobusem 10 minut.. prostě, neni to zlý. neni to zlý.)
Ale o tom nemluvím. Mluvím o tom, jak tam bylo nádherně. Nebo, možná že ta krása byla jen v mý hlavě, a nikdo jinej by jí neviděl, nevím. Seděl jsem na lavici pod stromama, na okraji nekonečnýho pole, a užíval si večerní slunce a horkej vítr. A poslouchal jsem hudbu. Byl to absolutní klid, absolutní harmonie, absolutní "všechnojakmábejt".

Víte, nebo víš jakej mam teď pocit? Že ani moc psát nepotřebuju. Dřív jsem to potřeboval, a potřeboval jsem to hodně. Byl jsem psychicky labilní, netušil jsem co dělat se svym životem a smrt se občas zdála jako to jednodušší řešení. Ale.. nežijeme v době, kdy tohle dřív nebo pozdějc napadne každýho z nás? Asi se k tomu za chvíli ještě vrátím..
Jde o to, že teď už jsem asi jinej člověk, a cejtím se jinak. O dost. Připadá mi, že jsem dřív potřeboval aby mě někdo konstantně bavil a zabavoval. Kamarádi, filmy, hry na počítači.. ale teď, i kdyby takový myšlenky byly k dispozici, neměl bych na ně čas! Hehe. Některý dny nemam čas ani na to sníst svou večeři.
Ne, dělam si srandu, na večeři si vždycky udělam čas. Večeře je love, večeře je life.

Každopádně. Prostě už nemam ten pocit, že furt potřebuju aby se někdo zajímal o moje pocity, o můj psychickej stav a podobně. Jsem schopnej všechny tyhle věci vstřebat a vyřešit sám. Jasně, pořád mam rád lidi, se kterejma o tom můžu mluvit, nebo momenty, kdy o tom můžu mluvit. Ale možná, možná, že už ani nepotřebuju ten blog, aby mě poslouchal. Když jsem šel psát dřív - a to jsem psával každej tejden, a předtim třeba každej den - byl to pro mě absolutní výlev, jediná možnost jak někde něco říct všechno na rovinu. Teď už všechno řikam na rovinu tak jako tak, takže.. blogu, ty možná ztrácíš smysl! A co se týče těch ostatních rubrik tady, to očividně byla jen moje naivita ohledně množství času, který budu mít na tvoření článků. :-D

All in all, všechno je hezký, a vůbec nevadí, že je venku zataženo. I déšt má svou vlastní krásu, o kterou se nedělí.
(nebo možná jo?)






(Chuchelský pole před žněma, quinoa s bobulema a se skořicí, a slunce stoupající nad lesem. abych šířil krásu! ..a jídlo. *wink wink*)

Musím jít.



May






"Povinnosti"

22. července 2017 v 7:58 | May |  Myšlenky
Každou chvíli chci něco napsat! Jenže na to nějak nemám moc času. Často mě to dost mrzí, protože píšu rád. ALE, zase, na druhou stranu, všímám si, že mi psaní - svym způsobem - přestává stačit. Jsem člověk kterej svůj projev dává dohromady vteřinu před tím, než ho vypustí z pusy. Tim neřikam že bych blekotal, koktal, nebo něco takovýho, ale prostě mam rád spontánní projevy. Proto se taky nikdy zásadně nepřipravuju na pohovory, ani nic podobnýho.
Ale abych se dostal k pointě - občas si řikam, že by mi snad bylo pohodlnější natáčet videa. Víš co, jako.. dělat vlogy. Ale proč bych dělal něco takovýho? Nemam potřebu (a nechci) dávat videa o svým osobním životě na internet. Nejsem ten typ člověka. A dávat na internet videa, kde budu mluvit o svejch teoriích životní spokojenosti, zdraví a podobně? To ne. Nechci lidem řikat jak maj žít.
Takže!.. je to složitý, mno.